1 Proto vás vyzývám, bratři, pro Boží milosrdenství, abyste vydali svá těla jako živou oběť, svatou a příjemnou Bohu, [skrze] vaši rozumnou službu. 2 A nepřizpůsobujte se tomuto světu, ale proměňujte se obnovením své mysli, abyste mohli rozeznat, co [je] dobrá, příjemná a dokonalá Boží vůle. 3 Neboť skrze milost, která mi je dána, říkám každému, kdo je mezi vámi, aby [o sobě] nesmýšlel více než se má, ale aby smýšlel střízlivě [podle toho,] jak Bůh každému udělil míru víry. 4 Vždyť tak jako máme v jednom těle mnoho údů, ale všechny údy nemají stejnou práci, 5 tak [i my, ačkoli] mnozí, jsme jedno tělo v Kristu a jednotlivě údy jedni druhých. 6 Když tedy máme rozdílná obdarování podle milosti, která je nám dána, ať už proroctví, [to konejme] v souladu s vírou; 7 nebo službu, ve sloužení; nebo ten, kdo učí, ve vyučování; 8 nebo ten, kdo povzbuzuje, v povzbuzování; kdo dává, ve štědrosti; kdo vede, v pilnosti; kdo prokazuje milosrdenství, [čiň to] s ochotou. 9 Láska [ať je] bez pokrytectví. Ošklivte si zlé, lněte k dobrému. 10 Bratrskou láskou srdečně milujte jedni druhé, vzájemně se předcházejte uctivostí, 11 v pilnosti nepolevujte, buďte vroucí duchem, služte Pánu, 12 v naději se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbě vytrvalí, 13 v potřebách se dělte se svatými, věnujte se pohostinnosti. 14 Dobrořečte těm, kdo vás pronásledují, dobrořečte a nezlořečte. 15 Radujte se s radujícími a plačte s plačícími. 16 Buďte k sobě navzájem jednomyslní, nesmýšlejte vysoce, ale nechte se vést k poníženým. Nebuďte moudří sami před sebou. 17 Nikomu neodplácejte zlo zlem. Opatrujte dobré přede všemi lidmi. 18 Je-li [to] možné, pokud je na vás, mějte se všemi lidmi pokoj. 19 Nemstěte se sami, milovaní, ale dejte místo hněvu, neboť je napsáno: “Má [je] pomsta, já odplatím, praví Pán.” 20 A tak: “Hladoví-li tvůj nepřítel, nakrm ho; žízní-li, dej mu napít. Neboť když to uděláš, shrneš na jeho hlavu řeřavé uhlí.” 21 Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem.