126
 1 Píseň stupňů. Když zase vedl Hospodin zajaté Sionské, zdálo se nám to jako ve snách.  2 Tehdážť byla plná radosti ústa naše, a jazyk náš plésání; tehdáž pravili mezi národy: Veliké věci s nimi učinil Hospodin.  3 Učinilť jest s námi veliké věci Hospodin, a protož veselili jsme se.  4 Uvediž zase, ó Hospodine, zajaté naše, tak jako potoky na vyprahlou krajinu.  5 Ti, kteříž se slzami rozsívali, s prozpěvováním žíti budou.  6 Sem i tam chodící lid s pláčem rozsívá drahé símě, ale potom přijda, s plésáním snášeti bude snopy své.